Dnes lehce zvolníme. Jako první máme v Řecku na programu Meteoru, což je několik klášterů vystavěných na vysokých vápencových skalách. To je odtud ale necelé tři hodiny autem, takže dnes si dáváme za úkol se tam jen v klidu dostat, abychom si to mohli, jak už je naším zvykem, zítra brzy ráno vychutnat bez záplavy turistů.
Kolem naší dnešní ložnice se svítáním začali létat zase sršni, takže Kuba zase u snídaně strávil nějaký čas jejich důkladným fackováním. Vedlo to dokonce k hromadnému hrobu. Aby bylo jasno, zvířátka máme moc rádi, ale sršni jsou prostě svině. Po snídani jsme se ještě vykoupali, a když už jsme přišli o veškerý stín na našem parkovacím místě, vyrazili jsme o kus dál.
Na chvíli jsme to zapíchli u odpočívadla s pítkem, kde jsme soužili s místním řeckým chipsem, který zjevně trávil valnou část dne sprchou právě v tomto pítku. Na oběd jsme se zase o pár kilometrů posunuli, do stínu pod velkým stromem na parkovišti u silnice. Jak říkám, dnes zvolňujeme. Tady ale bylo tolik odpadků, že jsme nejdřív dva pytle nasbírali, abychom se tu vůbec mohli posadit.
I odtud nás ale posléze vyhnalo horko. Najeli jsme na dálnici, zapnuli klimatizaci na plné pecky, a vyrazili na Meteoru. Po cestě jsme zastavili v příjemné kavárně na ledovou kávu a řecký jogurt s medem.
K Meteoře jsme dorazili asi dvě hodiny před západem slunce, kdy už světlo vrhalo celkem pěkné stíny, a první pohled na kláštery nám vyrazil dech. Měli jsme středně velká očekávání, ta byla ale opravdu překonána. Přehodnotili jsme původní plán jet k našemu spacímu místu a trávili jsme další dvě hodiny projížděním mezi vyhlídkami na jednotlivé kláštery. Celkem jich je 6, žije v nich stále 17 mnichů a spousta jeptišek, no a jeden klášter je hezčí než druhý. Na tzv. “zlatou hodinku”, kdy bývá světlo nejhezčí, jsme si vybrali vyhlídku směřující na kláštery Sv. Nikolas, Varlaam a Grand Meteoron. Na skále se shromáždily davy lidí, které jen žasly nad tímto přírodním divadlem. My jsme si k tomu otevřeli plechovku vychlazeného piva a několikrát si to vycvakli. Byla to opravdu nádhera, a když slunce zapadlo, několik lidí matce přírodě dokonce zatleskalo. Musíme říct, že to na nás dýchlo.
Po představení jsme se přesunuli o pár kilometrů dál na místo dnešního spánku, což bylo odpočívadlo u hlavní silnice, ale s krásným výhledem na hory. Už se mezitím setmělo, tak jsme si jen v rychlosti dali lupínky k večeři, no a šli brzy na kutě. Ráno zase vstávačka! Děkujeme chipsovi, že se s námi dělil o svou koupelnu, děkujeme za objev pravého řeckého jogurtu s medem, to bylo něco. A hlavně děkujeme za ten zážitek při západu slunce.
