Dnes jsme vstávali za tmy. Kupodivu se nám povedlo se vzbudit ve 4, ale Kuba si naštěstí uvědomil, že kvůli posunu času můžeme ještě chvilku vyspávat. Myslím, že jsme nakonec vyjížděli asi v 5. Nejeli jsme ale daleko, jen na poslední vyhlídku v řadě, což bylo přímo u největšího z klášterů, Grand Meteoron. Měli jsme v plánu si tu cvaknout východ slunce a pak jít na prohlídku jednoho z klášterů. Ve srovnání se včerejším západem, při východu slunce jsme potkali jen několik málo lidí. Čím to asi je? Nicméně vůbec nám to nevadilo.
V autě jsme si uvařili kafčo a kaši, a šli se nasnídat na vyhlídku. A samozřejmě, opět to za to vstávání stálo. Sluníčko sice bylo dlouho schované za kopcem, ale i tak vrhalo na Varlaam krásné teplé světlo. Mihli se tam na chvilku jeden Rakušan a Švýcar, ale jinak tam s námi byly jen 2 hladové kočky. S focením jsme skončili asi v půl osmé a zbývala nám tedy hodina a půl, než nám klášter otevře své dveře. Jeli jsme se tedy ještě rychle podívat, jestli by za návštěvu nestál také nějaký jiný, ale nakonec jsme se znovu vrátili na (zatím stále ještě) prázdné parkoviště u Grand Meteoron.
Do půl desáté se parkoviště celé zaplnilo a když jsme šli do areálu kláštera, už se tam stála fronta na lístky. Ajaj, líbilo se nám to tu víc bez lidí, no. Vstup byl ale jen 3 € na osobu, což nás samozřejmě potěšilo. Na druhou stranu nás moc nepotěšilo, že někteří lidé absolutně nerespektují podmínku ”skromného oblečení”… Muži měli jít v dlouhých kalhotech a ženy se zakrytými rameny. Kraťasů a tílek jsme samozřejmě potkali mraky. My se sice dost pekli, ale alespoň máme čisté svědomí.
Klášter byl i zevnitř moc pěkný, byl z něj krásný výhled na skalnaté útvary v okolí. Byli jsme se podívat v kapli, kde jsme zrovna potkali dva místní mnichy, a pak jsme se přesunuli dolů do muzea. Tam byla spousta knih a listin starých stovky let, také různé obrazy a ukázky mnišského oblečení. Kuba mi pak říkal o tom, jaká je podle něj škoda, že je všechno křesťanské umění tak vážné a depresivní, když v tom uprostřed věty uviděl jediný obraz v místnosti se smějící se osobou, načež ho chytil menší záchvat smíchu. Na obraze totiž byla Panna Marie s Ježíškem v náručí, a Ježíšek Kubovi na první dobrou připomněl Mr. Beana. Fakt, že smát se tady je trochu nemístné, tak trochu zvyšoval absurditu celé situace, a tak se Kuba potichu dusil a snažil se nikoho nepohoršit. Přestože se tu nemohlo fotit, tohle jsme si nemohli nechat ujít a dětského Mr. Beana jsme zdokumentovali.
Když jsme klášter důkladně prozkoumali, nastal čas vyrazit dál. Tradičně jsme měli horko, takže jsme už po chvíli jízdy hledali nějaký stín. Odbočili jsme z dálnice a zaparkovali pod idylickým stromem u skládky. Zatímco místní kolemjdoucí čučeli, kdo si to tu rozložil židličky, my jsme se v pohodě naobědvali. Černohorské rozkládací židličky byly dobrá koupě. Když si byl Kuba odskočit, narazil na celkem nepěkného přerostlého pavouka, který vzhledem i velikostí trochu připomínal broskvovou pecku. Tak jsme ho taky zdokumentovali.
Po této pauzičce jsme se trochu vzpamatovali a pokračovali směr NP Olympus. Ještě jsme se stavěli v městečku Larisa na ledovou kávu a pro nějaké zásoby. Kromě jídla jsme sehnali i sluneční clonu na čelní sklo naší Dory. Pak jsme jeli asi hodinku a půl na parkoviště u restaurace Prionia, kde jsme dnes chtěli přespat. Zaskočilo nás, jak nakloněné a plné parkoviště bylo, ale po chvilce hledání jsme našli relativně rovnou plošinku. Zabalili jsme si výbavu na zítřejší výlet, Káťa udělala 8 tortil na cestu, no a mezi tím vším jsme věnovali veškeré úsilí tomu, aby nám do auta nenalétly obrovské štípající mouchy, kterých se venku vyrojily tisíce.
Ještě jsme si do místní restaurace zašli na džus a horkou čokoládu (ano, horkou! Tady nám byla konečně trochu zima!), pak jsme chvilku sledovali paní, co zalévala asfalt hadicí (asi jiná kultura, ale nesoudíme), no a asi v 10 jsme šli na kutě. Zítra nás čeká super ultra výšlap a hlavně – pomyslný vrchol našeho výletu. ❤️ Díky za nezalidněné východy slunce, za mistra Beana v klášteře i za to, že nás kvůli němu z kláštera nevyhostili.