Poslední den byl tady. Poslední probuzení v autě, poslední kafe, poslední kaše k snídani na židličkách. Bohužel, už jsme se nemohli tomu návratu dál vyhýbat. Tak jsme si všecko pobalili, naposledy nasedli do naší milé Dory a vyrazili směr Praha. Cestou jsme si pouštěli nejoblíbenější cestovní písničky, trošku plakali, a když nás čekalo odbočení z dálnice na Vestec, tak se Kubovi nějak zasekly ručky a nechtělo se mu tím volantem pohnout… Ale nakonec pohnul. Než jsem šla odemknout bránu, ještě jsem si v autě trošku pobulela a pak jsme najednou byli doma. Uvítala nás tu Renča, prázdný byt, zdivočelá zahrada a docela příjemná teplota. 😊
Dalších pár dní nás čekala spousta vybalování, úklidu a podobně, ale prokládali jsme to vzpomínáním na tu boží nádheru, kterou jsme mohli zažít. Náš road trip je sice u konce, ale žít z toho budeme ještě dlouho. Děkujeme Balkánu za dobrodružství, hory a přírodu. Děkujeme všem, se kterými jsme se po cestě kamarádili nebo kteří nám pomohli. A děkujeme všem, kteří na nás doma mysleli a čekali.
