Kuba v normální posteli nemohl dospat a už v 7 šel nahoru na střešní terasu koukat na město. Lisa se k němu brzy připojila a jen Káťa vyspávala do půl deváté. No jo, klasika. Pak jsme si dali kávičku, dortík a ještě chvilku poseděli… My se pak asi v půl dvanácté sbalili, náležitě se rozloučili a začali jsme se vymotávat z Vídně. Nakonec to nebylo tak zlé a my už za chvilku drandili na sever, směr ČR.
Nejeli jsme po dálnici, protože jsme chtěli ještě poslední noc strávit v Dory, takže nás navigace vedla po okreskách. Vyhlédli jsme si pěkné místečko až kousek od Dobříše, což bylo asi dvě a půl hodiny jízdy. Hned za hranicemi jsme se snažili najít místo v restauraci, neb Kubík zatoužil po smažáku s hranolkami, ale uspěli jsme až kousek za Třeboní – všechny restaurace byly plné cyklistů. A navíc se Kuba musel spokojit se smaženým hermelínem. Ale přežil to.
Byli jsme pořád trochu v šoku, že jsme doma. Projevovalo se to třeba tak, že jsme se vyděsili pokaždé, když na nás někdo promluvil česky. Měli jsme chuť odpovídat v angličtině. A vždycky jsme chtěli říct „Hele, Čech!“, když jsme potkali auto s českou SPZkou. No, trochu nás ten výlet asi poznamenal.
Z Jižních Čech jsme se pak bleskurychle přesunuli do vesničky Nečín, kde jsme chtěli spát u lomu. Ten jsme nejdřív nemohli najít, ale po tom, co jsme se k němu dopracovali, nás zaskočilo, jak špinavá voda v něm byla. Vzdali jsme se tedy pomalu vidiny koupání, uvařili si kávičku a vegetili. Pak šel kolem pár, který se šel koupat až k dalšímu lomu, údajně čistšímu. Prubli jsme to tedy taky, no a bylo to boží! Ledový, ale super. Chvilku jsme se tam ráchali a pak se přesunuli k autu na vajíčka. Kuba udělal oheň a skočili jsme si do nedaleké hospůdky pro točené pivečko. Byl to prostě krásný závěr celé dovolené. ❤️ Díky za český smažák (i když to byl hermelín, kdo to vymyslel?). Díky za táboráček a za naprostou pohodu posledního večera.