Zaspali jsme. Ale jen asi o hodinu a půl. Budíky jsme úspěšně zamáčkli a Kubu probudil až pocit něčeho nepatřičného – tedy že už je světlo a my stále ještě ležíme v posteli. Aspoň jsme se na výšlap pořádně vyspali. Rychle jsme se vykopali a vyrazili na Olymp.
Podařilo se nám vyrazit cca v 7:30, takže jsme šplhali ještě relativně o samotě. Po chvíli chůze jsme potkali místního psa, který se k nám rozhodl na výšlap přidat. Po dlouhém přemýšlení a diskuzích jsme se shodli na tom, že musí jít o boha Dia v podobě psa. Dali jsme mu tedy vodu z vlastního, v souladu s obětí bohům, a Zeus pokračoval nahoru s námi.
Netrvalo to dlouho a dohnali nás další zvířecí společníci. V minulosti jsme viděli, jak zásoby na horské chaty nosí šerpové, vozí čtyřkolky nebo vysazují vrtulníky, ale až v Řecku jsme potkali 10 až 15 mul se dvěma vodiči, vezoucí zásoby. Mula je mix koně a osla, který je nejspíš pro vození zásob vhodnější… Tito skorokoně nám tedy ukazovali cestu, a to bohužel doslova, protože několik jich krvácelo (nevíme, jestli z námahy, nebo to byly samice?), a my šli po stopách krve… První část cesty, asi 6 km, vedla hustým lesem, což byla paráda. Sice jsme šli dost do kopce, ale aspoň jsme se u toho neškvařili. Zeus šel občas s námi a občas s koňskou skupinkou, ale několik protijdoucích lidí se nás ptalo, jestli je to náš pes, že prý s nimi šel předchozí den taky. Sice byl fajn, takže bychom si ho nechali rádi, ale ne, boha si ochočit nemůžeš.
První chatou po cestě na olympské vrcholy je Spilios Agapitos, kde jsme se setkali s koňskou skupinkou, se kterou jsme přes všechen pot a námahu nedokázali udržet krok. Sem vezli ty zásoby, tak jsme toho využili a koupili si pivo a citronádu a udělali si radler. Zbytek cesty je sice co do vzdálenosti kratší (jsme za půlkou), ale zato strmější. A už ne v pralese, ale na sluníčku. Za pár dalších hodin se nám nicméně podařilo vyškrábat až na náhorní plošinu, odkud se podnikají výstupy na vrcholy Olympu. Hned při příchodu na plošinu nás pozdravil vrchol Stefani, přezdívaný jako „Diův trůn“, který je jen o pár metrů nižší než nejvyšší vrchol Mytikas vykukující za ním. Taky se tu nacházejí dvě horské chaty – větší Giosos Apostolides a menší Christos Kakalos, pojmenovaná po prvním Řekovi na Olympu, náš dnešní cíl.
Tady jsme se rozbalili, dali další radler a poobědvali naše tradiční tuňákové wrapy. Za chatou se pomalu začínalo vytyčovat stanové městečko, tak jsme se po nabrání sil přidali a postavili si ložnici. Karimatky jsme si pak vytáhli ze stanu ven, plácli se tu a užívali jsme si, že tu bylo nejméně o 10-15 stupňů méně než dole. Kuba si potom na chatě Christos Kakalos ještě pokecal s párem Řeků bydlících v městečku pod horou, kteří dle vlastních slov byli nahoře mimojiné proto, že dole je na ně moc velké vedro. Doptal se jich na to, co stojí za vidění v Soluni, a jestli má smysl vydávat se dál na východ. Prý ne. 😆
Po zaslouženém odpočinku jsme vyrazili na nedaleký vrchol Profitis Ilias, odkud jsme chtěli sledovat západ slunce. Shora jsme viděli skupinky lidí na okolních vrcholech, všichni stejně jako my sledovali tu zlatou klesající kouli. Jako v kině. A co víc, byla nám zima. Konečně! To byla velmi příjemná změna! Mimo nás na Profitis Ilias moc lidí nepřišlo; jen několik Řeků, kteří šli buď navštívit místní kapličku, nebo si prostě jen zatelefonovat, protože očividně signál tu je pouze na vrcholech. Skoro sami jsme tedy sledovali na jedné straně, jak Olymp vrhá obří stín na moře, a z druhé strany zlatý západ. Perfektní podívaná.
Když jsme vyráželi dolů, z chaty Christos Kakalos už se ozývala hudba. Probíhala tu bujará veselka s živým řeckým folklórem. Dali jsme si před spaním tedy taky panáka nějaké pálenky, a shodli se, že je zajímavé, že jsme vlastně za celý den potkali úplné minimum zahraničních turistů. I teď jsme si připadali jako takoví vetřelci na párty plné Řeků. A to byla vlastně paráda. Je příjemná zima, takže jdeme do spacáků a zítra vstaneme na východ slunce na Mytikasu. Děkujeme za Diovu přízeň na této cestě. Děkujeme, že i v největších vedrech stačí jen popolézt o pár tisíc výškových metrů, aby bylo člověku příjemně. A děkujeme, že máme noc na Olympu opravdu řeckou, se vším všudy.
