Ráno jsme se donutili vstát v 6:30, i když bychom klidně ještě pokračovali pár hodinek. Spalo se nám krásně. Hodně foukalo, takže bylo menší vedro než předchozí noc. Vstali jsme, zjistili, že máme výhled na moře, dali jsme si kaši, Kuba si zalétal s dronem, no a asi v osm jsme se vypravili směrem na jih. Neměli jsme žádný konkrétní plán, ale chtěli jsme prozkoumat národní park Velebit. V naší nejchytřejší appce jsme si našli středně těžký trek na cca 10 km, jehož cílem byl vrcholek Prikinuty Brdo.
Trvalo nám asi hodinku, než jsme vyjeli dlouhé serpentiny na malé parkoviště. Tam na nás hned zaútočili velcí lítací brouci, kteří nás celou cestu pronásledovali a moc rádi do nás bourali. Ale nekousali.
Bylo takové horko, že jsme nakonec na trek vyrazili bez triček a se spoustou vody (a jídla). První část cesty byla moc příjemná, úplná rovinka, která díky bohu vedla také lesem, takže se tam dalo žít. Pak jsme trošku zakufrovali a minuli odbočku, čímž jsme si výlet o pár metrů prodloužili. Odbočka vedla na mírné stoupání, což nebylo nic hrozného. Po pár minutách jsme z lesa vyšli (😞) a šlapali po jakési hřebenovce až k našemu cíli – kopci Brdo. Na pravé straně se nám otevřely výhledy na kopečky a ostré skály, zatímco levou stranu zabíralo moře a veliký ostrov Pag. Bylo bohužel zrovna poledne, takže nejhorší doba pro fotky, ale něco málo jsme nahoře spáchali.
Pak už nám bylo moc horko, tak jsme si prohodili batoh a šli jsme dolů. Zpáteční cesta vedla přes další vrchol jménem Visibaba, kde se mi asi podařilo někde vytratit tílko. Výhled z ježibaby byl ale také nádherný, tak jsme si ve stínu o trochu níž dali poslední tortilky a vydali se na poslední úsek trasy.
Dory na nás naštěstí počkala (v obležení velkých lítacích brouků), tak jsme si jako vždy po příchodu z treku uvařili kafčo a pak jsme sjeli zpět do městečka Karlobag. Na tamní benzínce jsme natankovali (pro jistotu to teď děláme často), v obchůdku jsme si koupili brikety a stehýnka na gril, no a pokračovali jsme na pláž, kterou jsme si našli na internetu a kde se koupala jen jedna paní. Byla to tedy taková skoro soukromá plážička. Krásně jsme se vykoupali v moři plném mořských ježků a pak jsme na chvilku vykydli na břehu.
Asi v pět jsme se pak vrátili do auta a dojeli asi 27 km do městečka Starigrad, kde jsme zkusili štěstí v kempu Plantaža hned u moře. Milá blonďatá recepční nám oznámila, že volná místa ještě mají, šla nám udělat prohlídku a my si samozřejmě vybrali to nejvíc stinné místo. Kemp byl moc hezký, nic velkého, spousta stromů a ultračisté sprchy a záchody.
Přijeli jsme netradičně brzy, takže jsme měli spoustu času na vyprání prádla, doplnění vody, osprchování se, no a hlavně na to grilčo! To bylo skvělé. Já pak ještě připravila tortilky na zítra a teď je 21:30 a my jdeme pomalu na kutě – ráno máme budíček na pátou! Děkujeme za všechny nezalidněné plážičky, za objev tuňákových tortil a za cestovní gril.