Noc jsme přežili, ale upřímně, nepatřila k těm nejlepším… Já se budila horkem a nedostatkem vzduchu, takže jsem šla v noci fetovat vzduch ke dveřím, a Kubu pořád štípal komár. Cikády byly nakonec náš nejmenší problém.
Dospali jsme ale až do půl deváté (dneska byl spíše odpočinkový a regenerační den), pak jsme si udělali skvělé lívance a bylo to moc prima ráno. Dnes nás nečekal žádný trek, jen jsme se přesunuli o pár set metrů na pláž, kde jsme celé dopoledne zevlili. Našli jsme si takovou část pláže ve stínu, kam nikdo nechtěl kvůli obřím šutrům, ale nám to bylo fuk, měli jsme soukromí. Ležet na kamenech byla nakonec docela masážní procedura. Voda byla průzračná a osvěžující, plavala kolem nás medúza, a bylo nám hezky (v tom stínu).
Asi v poledne Kuba došel pro špagety, nadlábli jsme se a já se potom odhodlala a šla skočit z útesu do moře. Bylo to boží, skok asi 5 m, úplná paráda. Tak jsem pak překecala i Kubu a na druhý pokus jsme šli spolu. Taky se mu to líbilo, jen to nedával tolik najevo. 😊
Když jsme doskákali, začali se lidi čím dál tím víc blížit k naší mini pláži, rozhodli jsme se tedy pomalu vyklidit pole. Celí slaní jsme si oblékli ty nejlepší kousky a autem jsme přejeli do Puly. Zaparkovali jsme na parkovišti asi 2,5 km od centra a než jsme se tam v tom horku dostali, byli jsme úplně zapečení. Ihned jsme zamířili do kavárny na náměstí a dali si ledovou kávu, což nás na pár minut postavilo na nohy. Dalším cílem byla Pula Arena, velký a stále zachovalý amfiteátr z prvního století! Zaplatili jsme si vstupné 70 kun a pak jsme celou arénu prošmejdili křížem krážem. Bylo to moc zajímavé a Kuba si celou dobu hrál na to, že je Gladiátor a Spartakus. Když jsme vylezli ven, prohlásil, že z toho má hlad a žízeň. Šli jsme tedy shánět něco dobrého a studeného. Problém byl, že bylo zrovna odpoledne a asi probíhala siesta, protože většina obchodů a stánků měla zrovna zavřeno. Stavili jsme se tedy jen v malých potravinách a šli jsme k autu. Čekala nás totiž asi tři a půl hodinová cesta a už bylo skoro pět hodin, když jsme z Puly vyráželi.
Těsně za městem jsme ještě vzali naftu a koupili si bagety, no a pak už se Kuba ujal řízení a jeli jsme směr město Rijeka. Kousek za ním totiž byl v naší aplikaci značený bod s pitnou vodou, což byla díkybohu pravda, protože kanystr byl skoro prázdný. Odtud jsem dále řídila já, a protože jsme se chtěli vyhnout placení mýtného, většina cesty vedla skrz kotěhůlky. Docela rychle se setmělo, takže když jsme se vrátili k moři, už jsme ho neviděli. Bylo asi půl desáté, když jsme oba uznali, že už toho máme plné brýle, a že bude asi lepší, když někde zakempíme. Místo jsme vybrané neměli, ale riskli jsme to na štěrkovém plácku kousek za městem Senj. Je tu klídek, krásné hvězdy a my jen musíme doufat, že nás tu nikdo nevyhmátne. Jsme vděční za vynikající lívance, za moře, a za možnost prostě někde zaparkovat svojí ložnici a spát. PS: cikády už zase jedou!