Dnes jsme se díkybohu vyspali oba moc dobře. Bylo to potřeba, protože budíček se nám ozval už v 5 ráno. Zase jsme samozřejmě nevstali hned, ale pak jsme mrkli ven a viděli sluníčkem osvětlený Triglav, což pomohlo. Uvařili jsme si rychlou kašičku, instantní kafčo a nachystali si všechny krámy. Bylo asi 6:20, když jsme vyráželi z kempu směr parkoviště Pri lesi, které jsme včera byli prozkoumat.
Cesta byla tentokrát už mnohem příjemnější, parkoviště jsme našli, uvelebili jsme naši Dorinku, a celí nabalení věcma jsme vyrazili. Ze začátku byla cesta příjemná, vedla lesem a moc jsme nestoupali. Jakmile se však zvýšil sklon cesty, zjistili jsme, že naše fyzická kondice není zrovna v nejlepším stavu. Funěli jsme, šli pomalu, ale pořád jsme šli, což bylo dobré. Asi v 10 jsme bohužel vyšli z lesa a začalo na nás dost brutálně pražit sluníčko. Potěšilo nás, že jsme pak potkali studánku, to byla pecka. Dali jsme si u ní první svačinku, nechali spoustu lidí nás předběhnout, no a pak začal pořádný stoupák. Čekaly nás takové příjemné serpentiny po kamenném poli, kde to klouzalo, překonávali jsme i sníh, ale nakonec se nám podařilo vylézt na rozcestí, kde se cesta dělila buď na Kredericu, nebo na Dom Planika. My se dali doprava cestou ke Krederice. Potkali jsme tři divoké kozy, které nám fakt božsky pózovaly. Posledních 30 minut už pro nás bylo utrpení, sotva jsme se šourali, ale nakonec jsme se nějak dostali k chatě. Nohy nás bolely, začala nám být i zima, ale měli jsme radost! Teda, není ještě dokonáno, dnes jsme vystoupali „jen“ 1500m, zítra nás čeká ten zbytek, asi dalších 500 až na vrchol.
Na chatě je docela dost lidí (samí Češi!), mají tu polévky, štrůdl a je tu teplíčko. Teď je 5, my sedíme v jídelně a fakt nám padají očka, už asi se brzy přesuneme do našeho 18-ti lůžkového pokoje, abychom ráno zvládli vstát. Mám strach, ale snad to dáme a Kuba mě ochrání. Dobrou. Děkujeme za bolavé nohy, za únavu a za ty perfektní výhledy.