Ačkoliv je to možná k nevíře, stalo se to a my jsme dnes zahájili naší letní (téměř) dvouměsíční cestu po balkánském poloostrově. Uběhly přesně čtyři měsíce od chvíle, co jsme si domů přivezli naší dodávku Dory, s níž jsme trávili skoro každý následující víkend, abychom z plechovky udělali útulné bydlení na čtyřech kolech. Dalo to dost zabrat, museli jsme se přestat vídat se všemi přáteli, rodinou, přestat lézt, jíst, spát, atd. No, prostě to bylo náročné, ale stálo to za to!
Původně jsme chtěli vyrazit včera, ale myslím, že jeden den zpoždění je vlastně úplná paráda. Ještě předevčírem jsme vlastně dokončovali postel, šili závěsy a Kuba ladil elektřinu k dokonalosti. Včera jsme kromě ládování věcí do auta ještě vyklízeli obývák kvůli rekonstrukci, no a dneska jsme už jen balili, připravovali se psychicky a byli nakoupit. Přijela se rozloučit Verďa, tak jsme si poplakaly, no a nějak kolem 12:30 se nám podařilo vyrazit!
Je to zvláštní, jet na tak dlouho pryč, asi nám to ještě pořádně nedošlo… Každopádně dnes jsme zakempili přímo na hranicích s Rakouskem nedaleko české vesničky Heršlák a rakouské vesničky Herschlag. 😊
Máme tu takový plácek u cesty s piknikovým stolkem, zpívají tu ptáčkové a zní tu psí sbor z celého okolí. Ale upřímně, jsme oba tak vyfluslí po tom víkendovém maratonu, že se nemůžeme dočkat, až se uvelebíme ke spánku.
Zítra vyrazíme skrz celé Rakousko až k hoře Mangart ve Slovinsku. Jsem strašně natěšená, až poprvé uvidíme hory! Zatím vše klape na jedničku, tak snad se nic nepokazí. Dovolená je konečně tady!! ❤️ Děkujeme za Dory, za léto a za možnost cestovat.