Dnes je významný den – Kuba slaví své 28. narozeniny! Myslím, že akčnější narozeninovou noc asi nezažil! To bylo tedy něco. No, začneme od začátku. Šli jsme si tedy lehnout, komára jsme po chvíli nechali komárem, a že tedy jdeme spát. Najednou jsme kousek od našich otevřených posuvných dveří zaslechli šramot. Něco tam chodilo, a pták to nebyl; Kuba vzal čelovku, svítil do lesa asi 5 minut, ale nic jsme nezahlédli. Mě bohužel všechna odvaha rychle opustila a donutila jsem ho k zavření dveří. To jsme se ale začali dusit horkem. Tak co jsme měli dělat?! Největší zábava ale nastala, když se z lesa začalo ozývat táhlé vytí. Nejdřív z dálky, pak o něco blíž, a v různých tóninách. Byla to nějaká smečka, ale ČEHO?! Kuba se se mnou nejdřív chvíli bál, aby se neřeklo, ale pak usnul… No bezva. Já měla oči dokořán, srdce mi bilo jako o závod a hlavou mi běžely scénáře, jak se smečka vlků snaží dostat do auta.
V mém hororovém plánování mě pak vyrušil další zajímavý zážitek. Uprostřed noci se najednou ozvala rána nahoře na střeše (hned mi blesklo hlavou, že tam vyskočil vlk) – po chvíli mi došlo že si na naše otevřené střešní okno sedl pták. Docela obří pták. Nějaký dravec, nebo možná sova? To nevím. Chvíli jsme na sebe tiše koukali, já měla srdce až v krku, ale on pak beze slova uletěl, nechal nás napospas šelmám, hyenám a medvědům. Myslím, že dobrodružnější noc jsem asi nezažila a ráno jsme to s Kubou prodiskutovali a na internetu dohledali, že v Bulharsku žijí kromě vlků také šakali. No a podle videa jsme konstatovali, že právě šakalí smečka nás dneska nenechala spát. Ti sice lidem neubližují, ale člověk nikdy neví!
Po snídani jsme asi v 10 hodin vyrazili na rumunské hranice, které ve městě Ruse vlastně tvoří Dunaj. Přejeli jsme tedy most, ukázali policistovi, že nevezeme vzadu uprchlíky (přitom se nám vysypaly z auta talířky) a byli jsme v Rumunsku. Hned jsme zaútočili na místní Kaufland a nakoupili si spoustu dobrot na poslední trek. Dnes bylo v plánu dostat se k hradu Bran, známému jako inspirace pro Drákulův hrad, nicméně, hůře se to provádělo, než řeklo. Museli jsme projet přes celou Bukurešť, která nám na mnoha místech připomínala kousky (nové) Prahy, což byl porod sám o sobě. A i po vymotání z hlavního města a výměně řidičů nás čekaly dlouhé zácpy (2 hodiny navrch), nebo zmatený řidič, který nás málem naboural, když se nás snažili předjet. Taky jsme si všimli šťabajzen čekajících u některých silnic na kšeft (ty jsme registrovali už v Bulharsku před hranicemi). U nás už se to tolik nevidí, tak jsme byli fascinovaní.
Když jsme po úmorné cestě začali míjet cedule s varováním před medvědy, věděli jsme, že jsme skoro na místě. Chvíli před západem slunce jsme zaparkovali na krásné lesní cestě u řeky, asi čtvrt hodiny za městem Bran. Už tu čekalo několik obytných aut, každé na svém soukromém místě u řeky. Přidali jsme se, rychle jsme vytáhli gril, rumunské pivo, a Kuba ještě udělal narozeninové grilování – lososa, jako takovou provokaci medvědům. Nechyběl ani narozeninový dort od Káti – méďa Bebe Brumík s narozeninovou svíčkou. Den byl šílený, ale večer nám to vynahradil. Káťa je dnes vděčná, že ji v noci nesežrali vlci, zatímco Kuba je vděčný, že Káťa v noci z těch psíků a sov nedostala infarkt. Šťabajznám děkujeme za nabídku, i když musíme odmítnout. A Kuba ještě jednou děkuje za krásnou narozeninovou oslavu s výborným dortem. Sehnat v Kauflandu narozeninové svíčky byl pro Káťu celkem lingvistický oříšek, ale povedlo se.