Pro zájemce: poslední článek doporučuji doprovodit hudbou z následujícího odkazu https://www.youtube.com/watch?v=9jK-NcRmVcw
A je to tady. Sedíme na letišti v Perthu a za pár hodin nám letí první z mnoha letadel. Rok se kamsi vypařil, ale my se cítíme na 1000 % nabití zážitky, na které nikdy nezapomeneme. Byla to jízda!
7 dní do odletu:
Budíme se do deštivého a studeného rána kdesi uprostřed jihoaustralské pustiny. Cítíme lehkou frustraci. Do Austrálie jsme přijeli s jistými očekáváními, jako například, že tu bude teplíčko a sluníčko, že tu bez problému zrecyklujeme odpadky, a ono ejhle. Ne vždycky to tak dopadne. Počasí vás může pěkně vypéct a jediný kontejner na recyklaci se nachází v Perthu. Nedá se nic dělat, jak by řekly babičky, aspoň se to zaleje…
Míříme do Esperance, prší. V mé hlavě se rodí plán B pro deštivý den. Návštěva bazénu s wellness. Kuba se také nechá nadchnout pro horké vířivky a saunu, ovšem počasí nás opět vypéká. Tentokrát obráceně. Vysvitne totiž po několika dnech slunce, což bohužel pro mě znamená, že slyším Kubovu slavnou větu “ale to by přece byla škoda nevyužít”. Takže místo vířivky dostávám studenou sprchu (doslova) a z Esperance míříme do národního parku Cape Le Grand. Chmury jsou naštěstí brzy zahnány, když se nám skutečně vyjasní, a my můžeme chodit venku! To už jsme dlouho nezažili. Během jednoho dne tedy stíháme spoustu věcí, ať “to slunce nesvítí zbytečně”.
Jdeme se projít kolem pláže Le Grand, pak si vyšlápneme na vrcholek Frenchman Peak, odkud je super výhled do okolí a nahoře nás překvapí ohromná jeskyně, no a den zakončujeme v zátoce Lucky Bay. Tato pláž byla nedávno zvolena “nejkrásnější pláží světa”, jen nevíme, jestli hlasovaly i jiné národy kromě Australanů.. každopádně je moc hezká. Písek je absolutně bílý (ten byl zase oceněn australskou komisí pro písek jako ten vůbec nejbělejší), oceán má různé odstíny tyrkysové barvy, a nejlepší na tom je, že jsme tam skoro sami. To je hlavní výhoda zimního cestování. Na druhou stranu v létě po tom bílém písku prý hopkají klokani, ale nevadí, viděli jsme je jinde. Spíme v kempu přímo u pláže a konečně usínáme s nadějí, že bude zase hezky.
6 dní do odletu:
Vstáváme a vidíme modro, jo!
Jdeme se projít po prázdné pláži, vyčekáme si tam krásný východ slunce, a po snídani vyrážíme na procházku na další bílou pláž, Thistle Cove. Přijde nám, že díky sluníčku se oteplilo tak o 10 stupňů. Měníme kulichy a rukavice za kšiltovky a kraťasy, a dokonce se odvážíme hupsnout do ledové průzračné vody v Lucky Bay. Kuba by prý nepoznal rozdíl oproti Orlíku, je to prostě srdcař. Zbytek odpoledne se pak poflakujeme na sluníčku, hřejeme se, no a na večerní západ míříme na Hellfire Bay, další krásnou pláž. Nezklamala, západ slunce dopadl na jedničku. Jako místo dnešního spánku volíme neoficiální kemp uprostřed ničeho, kde jsou s námi jen cvrčkové a krávy.
5 dní do odletu:
Prší. Je nám zima. Super.. ale vlastně jo, je to super, jdem do wellness! Za 8 dolarů (asi 100 Kč) se konečně na celé dopoledne nakládáme do horkých bazénků, vířivek a potíme se v sauně. Je to úplná paráda. Mezitím se počasí trošku umoudřilo a my můžeme odpoledne trávit jízdou po tzv. Great Ocean Dříve, což je asi 40 km dlouhá silnice vedoucí podél pobřeží se spoustou pláží a vyhlídek. Musíme celou jízdu důkladně naplánovat, abychom načasovali svoje kávové zastávky a oběd na ta nejhezčí místa. Není to sranda, ale nakonec všechno klape a užíváme si poslední výhledy na jižní pobřeží Austrálie. Spíme na parkovišti u benzínky v městečku Munglinup.
4 dny do odletu:
Dnes otáčíme auto k severu a pomalu zahajujeme návrat do Perthu. Je to den ve znamení dlouhé jízdy a zastávek u největších bizarností. Tak například – potkáváme tzv. Stuck truck, což je náklaďák zaseknutý na velké hromadě písku nedaleko dálnice. Kuba je nadšen a zkoumá, jak se tam auto mohlo dostat.
Další zajímavou zastávkou je městečko Varley, kde stavíme na oběd. Leží uprostřed pustiny, jak jinak, žije tu jen 44 lidí a hlavní atrakcí je místní kuřecí ranč, který je aktuálně předělaný na free kemp pro cestovatele. Všechno se tu točí kolem drůbeže. A taky králíků. Městem Varley totiž prochází tzv. protikráličí plot, který měří 3200 km, byl postaven už v roce 1901, a od té doby chrání velkou část Západní Austrálie proti nežádoucím hlodavcům. Několik plyšových králíčků to bohužel stálo život a mají ve Varley hřbitůvek.
V kempu jsme dnes brzy, ale extra čas využijeme velmi produktivně. Lezeme poprvé na střechu naší dodávky, baštíme olivy a sledujeme západ slunce nad tou placatou krajinou. Scénu nám pak ještě zpestří tři zelení papoušci, kteří si sednou na strom kousek od nás. Krásnej večer.
3 dny do odletu:
Dnes máme roční výročí od příletu na Zéland. To to uteklo. A ode dne, kdy jsme během jedné procházky ten nápad poprvé dostali, to už budou tak 3 roky. No a i tady v Austrálii jdeme dnes na procházku, co nás napadne tentokrát?
Jedeme prozkoumat Wave rock, neboli velkou kamennou stěnu ve tvaru vlny. Měří 15 metrů a je vážně krásně barevná. Jdeme se mrknout taky na další skálu, která připomíná velkého zívajícího hrocha, a při návratu k autu na nás páchají atentát dva malí ptáčci. Přežili jsme, všichni.
Poslední dnešní zastávkou je Mulkova jeskyně, která je proslulá zejména zachovalým aboriginským uměním. Celkem se tu na stěnách nachází 452 otisků rukou původních australských obyvatel, což je zároveň působivé a taky trochu děsivé. My jsme přeci jen trochu podezíraví, jestli ruce nepatří pánovi, který nám vykládal, že to přece není moc cool, postříkat si ruce barvou, a že by to zvládnul sám. Ale rozhodně je to zajímavé. Jdeme se odsud podívat k jezírkům zvaným Gnamma, kde vidíme asi největší pulce na světě, no a pak v záři zapadajícího slunce jedeme až téměř k Perthu, kde spíme na tajňáka v lese.
2 dny do odletu:
Budíme se do mrazivého rána ve 4:30, teploměr ukazuje -1 stupeň, ale my s batůžkem plným šnorchlovacího vybavení míříme do Perthu na trajekt na ostrov Rottnest. 30-minutová plavba uteče jak voda a v 7:30 vystupujeme na tento prázdninový ostrov. V zimě je tu docela klid, jsme tu mezi prvními turisty, v klidu posnídáme na pláži, a pak vyrážíme na procházku podél pobřeží ostrova. Vidíme spoustu krásných pláží s čisťounkou vodou (už to začíná být nuda, co), také delfíny, orly, ale hlavně potkáváme místní nejroztomilejší obyvatele – malé klokánky zvané quokka. Je to něco mezi surikatou a klokanem, vůbec se nebojí lidí a jsou extrémně k sežrání. 🙂
Náš výlet nakonec musíme zkrátit, abychom stihli trajekt zpátky do Perthu, takže se svezeme místním autobusem. Tam Kuba komentuje, že vůbec nevypadáme jako ostatní lidi, všichni totiž voní parfémem a mají čisté nažehlené oblečení. My už jsme trochu jetí, ale zase hodně moc spokojení. Celý výlet byl fajn, jen jsme si hodně navykli na tu samotu, poušť a divočinu. V Perthu pak spíme v trošku zvláštním, ale levném kempu, což je vlastně něčí zahrada a jsou tam krysy. Divočina. To my rádi.
1 den do odletu:
Dnes máme zařizovací předodletový den. Začínáme prádelnou, balením na parkovišti, pokračujeme úklidem auta zevnitř i zvenku, jdeme nakoupit, natankovat, omýt sebe zvenku, no a nakonec zakončujeme celé naše roční putování skvělou obědo-večeří na terásce restaurace Avocados. Sníme dvě pizzy, cizí porci hranolek, vyzunkneme skleničku merlota, a pak už je čas jet se schovat na parkoviště, kde strávíme naši poslední noc. Kuba je totiž geniální a protože pod svícnem je největší tma, spíme přímo u půjčovny aut, kde náš Immanuel poprvé zapadne mezi ostatní auta. 🙂
V den odletu se nám zase rozpršelo a nás tak tolik nemrzí, že letíme do teplých krajin. Tohle je vlastně poslední článek z naší zélandsko-australské cesty, takže děkujeme všem, kdo jste je četli, a těšíme se, až vás všechny uvidíme zase osobně. 🙂
Z